|
Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění,
které vychází z technik několika škol ju-jutsu a aiki-jutsu a zároveň bylo ovlivněno některými školami boje se zbraněmi - mečem, kopím, holí.
Aikido je tedy do jisté míry syntézou tradičních japonských umění budó (cesta rytíře, válečníka) a je považováno za systém sebeobrany proti neozbrojenému a ozbrojenému útočníkovi.
Je však také kodifikovaným systémem "řeči těla", obsahující morální, filozofické a výchovné návody a současně ucelenou metodu rozvoje tělesných
a duševních sil a jejich regeneraci. Techniky aikido se vyznačují harmonickými spirálovými pohyby umožňujícími co nejlépe využít energii útočníkovy akce.
Výraz AI-KI-DO není jednoduché správně přeložit, neboť vychází z pojmů tradičních východních filozofií a starých bojových umění.
Termín aikidó je tvořen třemi znaky. "AI" znamená harmonii, jednotu, souhlas, "KI" znamená vesmír, přírodu, energii a "DÓ" značí cestu, dráhu nebo způsob života.
Nejpřesnější překlad by zněl cesta AIKI, kde AIKI vyjadřuje princip "spojení se s útočníkem."
Jsou však možné i užší výklady ve smyslu "cesta harmonie s protivníkem", případně "metoda nebo cesta (dó) pro koordinaci nebo harmonii (ai) mentální energie nebo ducha (ki).
Na základě duševních, filozofických a výchovných přístupů je Aikido přijímáno zvláště těmi lidmi, kteří odmítají násilí jako prostředek řešení konfliktu a věří ve vítězství lásky nad zlem.
Svými metodami a nenásilnými akcemi se aikido podstatně odlišuje od jiných bojových umění.
Podobně jako judo a karate-do je i aikido celosvětově rozšířeno, počty jeho cvičenců jsou však nižší zčásti proto, že jeho šíření začalo později, ale také proto, že aikido není soutěžním sportem.
Zakladatel Aikido, pan Morihei Ueshiba, byl proti sportovnímu chápání Aikido, což zcela jasně vyjádřil často citovaným výrokem:
"Chci-li dokázat, že jsem lepší než ten druhý, není to opravdové bratrství mezi lidmi."
|
