|
Rok co rok odchází z mnoha oddílů po celém světě řada zklamaných začátečníků, kteří se na aikido přišli učit jak bojovat a jak se ubránit případnému útočníkovi. Diskusní fóra na serverech věnujících se bojovým uměním jsou potom plná rozhořčených komentářů zpochybňujících aikido a jeho praktické využití. Velmi často ovšem tyto názory vycházejí z naprostého nepochopení samotné podstaty bojových umění a sebeobrany.
Cvičení bojového umění není a nemůže být pouze přípravou na boj. Ačkoli některé bojové sporty podřizují veškerý svůj trénink přípravě na soutěžní klání, násilí ve společnosti nabírá mnoho nepředvídatelných podob a ani zdaleka neodpovídá sportovnímu zápasu s řadou pravidel, kdy dva zápasníci ve stejné váhové kategorii stojí tváří v tvář v uzavřeném zápasišti.
Pravda, boj je neoddělitelnou součástí každého bojového umění od thajského boxu po tai ji. Každé opravdové bojové umění je ale nutno brát jako celistvý systém, obsahující kromě této bojové složky i složku psychologickou, zdravotní, filozofickou a konečně i estetickou, která je obsažená v katách a formách těchto umění. Cvičit aikido pouze za účelem sebeobrany a boje by znamenalo přehlédnout podstatnou část tohoto bojového umění a naše umění by bylo neúplné.
V provedení zkušeného aikidisty jsou techniky aikido velmi účinné a nebezpečné. Mnohem důležitější než samotná technika je však zdravá kultivovaná a vyrovnaná osobnost. Ve skutečné konfliktní situaci se bojové umění stává spíše druhem komunikace, než bojem. Člověk se zdravým pudem sebezáchovy bude vždy usilovat o to, aby se vyvaroval fyzickému střetu, který se může nepříjemně vyhrotit. Cvičení bojových umění by tak mělo spočívat především v rozvoji komplexní vyrovnané osobnosti se zdravým egem.
|
